Celorepublikový program strany pro období 2006 - 2010
- Obsah programu
- Úvod
- Odpovědná ekonomika
- Udržitelný rozvoj
- Životní prostředí
- Právo
- Bezpečnost občanů
- Občanská společnost
- Samospráva a státní správa
- Veřejné služby
(na léta 2006 – 2010)
Úvod
Naším cílem je svobodná, demokratická a vnitřně tolerantní společnost, v níž se trh, hospodářský rozvoj a touha po bohatém životě slučují s lidskými právy, s respektem vůči lidské důstojnosti i s respektem vůči přírodě a ostatním živým tvorům. Taková společnost se již mnoho desetiletí nazývá otevřená společnost, otevřená vůči změnám.
Klíčové jsou pro nás zásady politické spravedlnosti, veřejné kontroly moci, udržitelného rozvoje a globální spoluodpovědnosti.
V podnikavosti občanů vidíme hlavní zdroj dynamiky společnosti a v lidských právech a svobodách východisko politického uspořádání státu. Podnikání však musí být v souladu se strategií udržitelného rozvoje: uspokojování našich potřeb nesmí znemožňovat uspokojování potřeb příštích generací.
V otevřené společnosti hraje vedle státních institucí důležitou roli síť občanských aktivit, spolků, církví, zájmových sdružení i dobročinných organizací. Stát má občanským aktivitám zajistit právní rámec, v němž mohou působit.
Podmínkou svobodné a demokratické společnosti je svobodný rozvoj každého jednotlivce. Všichni občané jsou nadáni rovnými základními právy. Morální jednání vychází z vnitřního souhlasu každého jedince s principy, jimž věří. Svoboda jednotlivce je možná jen při respektu ke svobodě ostatních.
Každý člověk prožívá svůj život jako součást konkrétního společenství - rodiny, obce, církve, pracovního týmu atd. Z něho čerpá vzory pro svůj život, svoji identitu, porozumění světu okolo sebe. Jedním ze základních společenství je národ - společenství jazyka, kultury a sdílených hodnot.
Budoucnost České republiky jsme vždy viděli v evropské integraci. Vyřeší se tím staré úskalí našeho místa mezi Německem a Ruskem. Zdravé vlastenectví a s ním spojené sebevědomí je předpokladem, abychom se mohli úspěšně integrovat do evropských nadnárodních struktur.
Chceme společnost svobodnou a spravedlivou. Hlásíme se proto k zásadám politické spravedlnosti. V otevřené společnosti může každý člověk jednat podle své vlastní představy o štěstí, nemůže však přitom porušovat stejná práva ostatních. Bez politické spravedlnosti nemůže vzniknout mezi lidmi skutečné společenství vzájemně spolupracujících občanů.
Rozmanitost a mnohost individuálních zájmů se prvotně rozvíjí v ekonomickém podnikání. Proto je trh osnovou liberální společnosti. Tržní hospodářství sází na individualitu, na tvořivost a na osobní výkonnost. Vytváří sebedůvěru místo závislosti.
Trh musí být svobodný v rámci pravidel a nesmí podléhat politické manipulaci. Politické zásahy do jeho fungování narušují podmínky otevřené společnosti, podvazují smluvní svobodu a porušují efektivitu trhu. Efektivita přímo závisí na kvalitě informací, které účastníci trhu používají pro své rozhodování, ty musí být přesné, nezkreslené, nezmanipulované a všem přístupné.
Trh však není žádný samočinný přírodní řád. Koupě a prodej zboží na trhu jsou vlastně dohodou mezi lidmi, takže pravidla, která fungování trhu řídí, jsou pravidly lidského světa. Trh je společenskou institucí, která vždy funguje v rámci vymezeném dalšími institucemi. Svá pravidla trh neodvozuje pouze ze sebe, spoluurčuje je pojetí politické spravedlnosti.
Tržní hospodářství samo není zárukou svobodných politických poměrů. Úzký ekonomický liberalismus proto nestačí tomu, kdo usiluje o vytvoření svobodné a demokratické společnosti.
Politický a ekonomický vývoj v Evropě a Americe probíhá ve znamení hledání cesty mezi dvěma pastmi: selháním trhu a selháním vlády. Úspěšné ekonomiky tak dospívají ke kompromisu: stát hraje důležitou, ale omezenou roli. Stará se o veřejné služby a veřejné statky (armádu, policii, školství, zdravotnictví, sociální politiku, nerostné bohatství atp.). Investice do hospodářství omezuje pouze na vytváření podmínek pro soukromé podnikání. S tím jsou slučitelné investice do infrastruktury - do dopravních a telekomunikačních sítí. Mezi starosti státu patří i omezení možností spekulace, ochrana hospodářské soutěže, ochrana před špinavými penězi, konfliktem zájmů atd.
Trh musí fungovat v rámci právního řádu. Nebezpečím pro otevřenou a demokratickou společnost je manipulace vůlí a svědomím lidí. Proto odmítáme paternalistický stát (stát pevné ruky na úkor osobních svobod). Nebezpečím je i zneužívání moci pro soukromé účely. Korupce je zhoubná nejen proto, že ničí důvěru lidí ve schopnost politiků zastávat veřejné zájmy, ale rozkládá instituce, v nichž se zahnízdí. Ve svých důsledcích podkopává důvěru v možnost demokratického řízení společnosti. Proto je nutné v institucích vytvářet a podporovat protikorupční prostředí.
Základní způsob jak zabránit monopolizaci politické moci je její dělba na jednotlivé složky. Mezi nimi musí existovat vztahy vzájemné rovnováhy a vyvažování. Politická moc se musí podřídit zákonu. Vláda práva, právní stát je nejcennější společnou hodnotou. Stát a jeho instituce však nesmí překračovat hranice soukromého života, kam patří vlastní představy každého člověka o jeho štěstí, ale i požadavky svědomí. Stát musí být slabý, aby žádná jeho složka nemohla ovládnout podmínky života lidí, současně však silný, aby dokázal prosadit společnou vůli celého občanského společenství, aby uhájil svou suverenitu, zajistil bezpečnost svých občanů a dokázal potrestat všechny, kteří porušují zákony.
Politika řeší konflikty rozmanitých veřejně se projevujících individuálních zájmů. Prosazujeme respekt k právům a svobodám lidí a respekt k přírodě jako přirozenému prostředí života na Zemi. Zásada udržitelného rozvoje a předcházení nezvratným změnám životního prostředí jsou pro nás součástí všech koncepcí.
Úspěch společnosti nelze měřit pouze podle průměrného bohatství. Je ho třeba měřit také stupněm péče o nejchudší a nejzranitelnější. Rostoucí výkon ekonomiky není úspěchem, znamená-li, že se mnoho občanů dostává hlouběji do bídy a beznaděje. Ekonomika, která vytváří podmínky, aby životní plány občanů nebyly výrazně určeny jejich sociálním původem, je sociálně citlivá tržní ekonomika.
Veřejné vyjádření zájmů jednotlivců a skupin umožňují politické strany. V otevřené společnosti jsou proto nezbytné a nezastupitelné, členství v nich však nemůže být jedinou formou účasti občanů v politice.
Liberální demokracie není pouhý hlasovací mechanismus, v němž se rozhoduje podle mínění většiny. Představa, že většina má vždy pravdu, je nebezpečný omyl. Většina má pouze časově a věcně omezené oprávnění vládnout. Současně musí menšině garantovat podmínky, aby se mohla ucházet o to, stát se příště většinou. Ochrana menšin je ochranou před tyranií většiny.
Vědomí sounáležitosti a předpoklady politického konsensu se vytvářejí ve veřejnosti. Právě veřejnosti a veřejnému mínění je stát odpovědný. Zmocní-li se státu politické strany, přestává být sférou utváření společné vůle občanského společenství. Veřejná kontrola moci a schopnost občana dovolat se svých práv i proti státu jsou proto jedním ze základních pilířů otevřené a demokratické společnosti.
Chceme-li si udržet svobodu, nesmíme se bát převzít širší odpovědnost - nejenom za sebe, ale i za druhé, a za své životní prostředí. Svobodná společnost vyžaduje občana, který se nebojí a je hrdý na možnost samostatně rozhodovat. Především na tyto občany se obracíme - pojďte s námi! Máme jedinečnou šanci vytvářet otevřenou občanskou společnost. Na pomyslné pravolevé přímce se chceme pohybovat ve středu, vždy chceme být tam, kde napomůžeme udržitelnému rozvoji a způsobu života.
Odpovědná ekonomika
Vlastnictví je závazek. Chceme společnost, v níž bohatství není poukázkou k libovůli, ale závazkem vůči ostatním. To je evropský ideál spravedlivého státu, nejlepší pojistka proti revolucím všeho druhu.
Vláda má v ekonomice důležitou roli. Jejím úkolem je vytvářet podmínky pro nízkou inflaci, rovnovážnou platební bilanci, přijatelnou míru nezaměstnanosti a ekonomický rozvoj.
Vláda musí kontrolovat monopolní vstupy do ekonomiky (především energetiku), protože zvyšování těchto cen se významnou měrou podílí na růstu inflace a deformaci soutěže. Monopoly škodí nejenom v rozměru celé ekonomiky, ale i v rozměru regionálním a obecním.
Vláda musí poskytovat občanům zejména spolehlivé informace pro zodpovědné rozhodování – ať je to o hospodaření bank, zdravotních pojišťoven nebo o transakcích na kapitálovém trhu.
Vláda musí vytvářet podmínky pro vstup zahraničního kapitálu do naší ekonomiky a podporovat rychlý rozvoj soukromého sektoru zaměřený zejména na vznik množství malých a středních podniků. Je přímo odpovědná za strategické investice, které rozhodnou o úspěchu či živoření celých odvětví průmyslu.
SOS podpoří:
• Ekologickou daňovou reformu, spočívající v postupném zdaňování neobnovitelných zdrojů (včetně dovážených) se současným nižším zdaněním práce (odvodů zaměstnavatelů i zaměstnanců), dílčím navýšením důchodů a daňově odpočitatelných položek a s podporou investic do energetických úspor, investic do získávání a využívání obnovitelných zdrojů a recyklovaných materiálů.
• Další snížení celkového daňového a odvodového zatížení právnických i fyzických osob při zachování progresivního způsobu zdanění (automatická valorizace daňových pásem, horní hranice pro povinné sociální a zdravotní pojištění, další mírné snížení daní z příjmu, vyšší odpočitatelné položky).
• V souladu s principem subsidiarity a rozpočtovým určením daní chceme posílení rozpočtů krajů. Státní rozpočet by měl postupně přímo financovat pouze takové akce a činnosti, které se týkají více než jednoho kraje nebo zahraničních vztahů.
• Zjednodušení a zlevnění výběru daní a odvodů podnikům i živnostníkům (jedno místo výběru sociálního a zdravotního pojištění, větší možnosti výběru daní paušálem, větší nasazení internetu do správy a výběru daní).
• Větší míru spolurozhodování plátců o určení daní (poplatník bude moci u většího podílu daní rozhodnout o jejich užití pro nadace, charitu, vzdělávání, kulturu, sport, sociální služby, církve, apod.).
• Zachování stávajícího systému investičních pobídek a grantů ze státního rozpočtu (a prostředků EU) s tím, že prostředky na podporu malého a středního podnikání budou ve větší míře v kompetenci krajů a hospodářských komor.
• Využívání všech možností, které české ekonomice nabízí členství ČR v Evropské unii.
• Všechny kroky vedoucí k přijetí eura.
• Komplex opatření ke snížení míry nezaměstnanosti, koncipovaný tak, aby na tom byl lépe ten, kdo práci aktivně hledá a přijme i práci na nižší úvazek či práci sezónní.
• Opatření v daňové a sociální oblasti, která povedou ke snižování počtu lidí žijících pod hranicí chudoby.
• Dva pilíře důchodového systému. První, státem garantovaný důchod, vyplácený v závislosti na výši odváděného pojištění do veřejného důchodového systému se stanoveným minimálním důchodem (a omezenou horní hranicí pojištění). Druhý, komerční a zaměstnanecké připojištění (pojistné jako daňově odpočitatelná položka). Podpoříme možnost odchodu do částečného starobního důchodu pro obtížně zaměstnatelné kategorie pracovníků. Podporujeme možnost odchodu do důchodu po odpracování 20 let (německý model).
• Posílení pozice klienta sociálních služeb (pro handicapované) tak, aby klient mohl rozhodnout o tom, kdo a jak mu bude poskytovat služby.
• Financování zdravotnictví jak z povinného zdravotního pojištění, tak ze zdravotního připojištění a také z dílčí spoluúčasti pacientů („za recept“).
Udržitelný rozvoj
SOS prosazuje zásady udržitelného rozvoje v národním i mezinárodním měřítku Jde o takový rozvoj, který je ohleduplný vůči životnímu prostředí a vůči potřebám budoucích generací. Měřítkem úspěšnosti ekonomiky je pro nás pouze takový ekonomický rozvoj, který vede k zachování či zlepšování stavu životního prostředí a kvality života občanů. Kvalitou života občanů rozumíme mimo jiné podporu mladých rodin tak, aby byla zajištěna alespoň prostá reprodukce české společnosti. K tomu jsme zavázáni úctou ke generacím našich předků i úctou ke generacím našich potomků.
Podmínkou udržitelného rozvoje je šetrné hospodaření s přírodními zdroji - především s nerostnými surovinami a energií. Budeme prosazovat, aby průmysl směřoval k menší energetické náročnosti.
Chybějí nástroje, které by motivovaly ekonomické subjekty k ekologicky citlivému chování, zejména k šetření energií a zavádění moderních technologií.
Samotný tržní mechanismus obtížně zvládá externality (působení činnosti jednoho subjektu na druhý, většinou v negativním smyslu), tj. vnější (externí) náklady, které výrobce nezahrnuje do své kalkulace. Typickou externalitou je právě znečišťování životního prostředí: před vznikem zákonů na jeho ochranu výrobci za znečišťování neplatili, náklady na jeho čištění teď nese celá společnost.
Chování podniků a dalších, kteří zatěžují životní prostředí, je proto nutné regulovat. Existují dva systémy regulace: přímá a nepřímá.
Systém přímé regulace je systémem příkazů a zákazů. Jeho použití má jednu základní nevýhodu: kontrola vyžaduje stabilizovanou a profesionální státní správu. Zájem podnikatelů na obcházení příkazů a zákazů vytváří prostředí pro korupci.
Systém nepřímé regulace spočívá ve vytvoření takového prostředí podnikatelům, aby pro ně ekologické investice byly ekonomicky výhodné.
Navrhujeme cestu, která s využitím tržních nástrojů povede postupně ke sladění ekonomických a ekologických zájmů. Proto budeme prosazovat ekologickou daňovou reformu. Základním principem reformy je její fiskální (rozpočtová) neutralita - celkové daňové zatížení nebude zvýšeno. Nejde o zavádění nových ekologických daní, ale o zdanění neobnovitelných surovin a energie, které bude kompenzováno snížením zdanění pracovní síly. To také podpoří zaměstnanost. Cílem je podpořit rozvoj úspor a efektivního využívání energie. Chceme stimulovat přechod z tuhých na ušlechtilejší paliva, podpořit rozvoj alternativních energetických zdrojů a recyklovaných surovin. Podnikatelé budou finančně stimulováni k zavádění ekologicky citlivých a surovinově méně náročných technologií. To urychlí restrukturalizaci a také lepší využívání krajiny, zejména v pohraničních a podhorských oblastech (pěstování energetických plodin a spalování biomasy). Místo budování nových energetických zdrojů zahájíme program úspor a efektivního využívání energie.
Uvědomujeme si, že harmonických vztahů mezi člověkem a životním prostředím lze dosáhnout pouze prosazováním strategie udržitelného rozvoje. Víme však, že tento princip souvisí s hlubokou změnou lidských hodnot, která dovolí sladit lidská práva vyplývající ze svobody každého jednotlivce s vědomím spoluodpovědnosti za kvalitu životního prostředí a ochranu přírody. Tento úkol se však vymyká možnostem jedné politické strany, dokonce jedné země. Změna hodnotového systému má šanci na reálné prosazení pouze v globálním měřítku. Zásadní význam přitom mají dobrovolné občanské aktivity, jejichž uvažování není - jako v případě politických stran - nutně omezováno horizontem volebních období.
Životní prostředí
Do roku 1989 patřilo bývalé Československo k zemím s nejhorší kvalitou životního prostředí v Evropě. Po revoluci, zejména v letech 1990 – 1992, došlo k výraznému posílení zdrojů vedoucích ke zlepšení kvality životního prostředí. Např. investice do životního prostředí v letech 1992 – 1997 překračovaly 2% hrubého domácího produktu. Od poloviny devadesátých let však tento trend není jednoznačný a investice do životního prostředí poklesly na úroveň zhruba 1% HDP. Proto je potřebné prosadit efektivní politiku životního prostředí, zejména posílením ekonomických nástrojů (přijetím ekologické daňové reformy), stejně jako dobudování institucí a posílení kompetencí ministerstva životního prostředí a také podporu udržitelného rozvoje v oblasti energetiky, dopravy, zemědělství a dalších odvětví národního hospodářství.
Československo bylo dříve orientováno na těžký průmysl, náročný na energii, dovážené surovinové zdroje a také na produkci odpadů. To vedlo k rozsáhlé devastaci životního prostředí, zejména v severních Čechách, na severní Moravě a v hlavním městě Praze. Po roce 1989 se situace zlepšila, nicméně např. energetická náročnost našeho hospodářství na jednotku hrubého domácího produktu stále výrazně převyšuje průměr zemí západní Evropy.
U některých jevů životního prostřed, které jsou bezprostředně zřejmé a měřitelné (např. emise oxidu siřičitého nebo znečištění povrchových vod) se situace za posledních 16 let výrazně zlepšila, u jiných jevů, které jsou méně zřejmé, zprostředkované a probíhají se zpožděním, situace stagnuje, nebo se zlepšuje velmi pomalu (např. znečištění podzemních vod, stav lesních porostů, kvalita zemědělské půdy apod.).
Někdy dochází k paradoxní situaci, že se situace sice zlepšila, přesto zůstáváme jedněmi z nejhorších producentů znečištění v Evropě. Např. u hlavního skleníkového plynu, oxidu uhličitého, jsme snížili emise oproti hladině z roku 1990 o téměř dvacet procent, přesto zůstáváme největšími producenty oxidu uhličitého na obyvatele v Evropě.
V oblasti životního prostředí budeme proto prosazovat:
• zvyšování ekologické gramotnosti obyvatel podporou ekologického vzdělávání na všech typech škol i v rámci mimoškolních aktivit;
• dobudování institucí v oblasti životního prostředí (posílení kompetencí ministerstva životního prostředí, především v oblasti územního plánování, zřízení Výboru pro životní prostředí a územní rozvoj v Poslanecké sněmovně a v Senátu Parlamentu ČR);
• zavedení ekologické daňové reformy
• udržitelný rozvoj v oblasti energetiky (podpora obnovitelných zdrojů energie a úspor), dopravy (převedení kamionové dopravy na železnici, podpora železniční dopravy, rozvoj cyklostezek) a zemědělství (podpora hospodaření v podhorských a příhraničních oblastech, rozvoj ekologického zemědělství)
• Odpovědnost za protipovodňovou ochranu(prevenci) soustředit na MŽP.a doplnit systémem věcných břemen, financovaných z veřejných rozpočtů (řízení výše hladin v přehradních nádržích a rybnících prioritně z hlediska protipovodňového, poldry, …).
Budeme prosazovat, aby naše země směřovala k udržitelnému rozvoji a aby vládou přijatý dokument Strategie udržitelného rozvoje ČR nebyl jen slovní proklamací. Udržitelný rozvoj je takový rozvoj, který je ekonomicky životaschopný, sociálně únosný a citlivý vůči životnímu prostředí. Proto je uskutečňování výše navrhovaných opatření a cílů také naplňováním strategie udržitelného rozvoje, k čemuž se vláda ČR zavázala svým usnesením ze dne 8. prosince 2004.
Právo
Ústavně vymezená práva a svobody občanů považujeme za přirozené, univerzální a nezcizitelné. Stát je povolán pouze k jejich ochraně a rozvíjení. SOS vystupuje proti všem formám rasismu, antisemitismu nebo jiným projevům národní, rasové nebo náboženské nesnášenlivosti. Nelze být tolerantní vůči těm, kteří porušují základní pravidla demokracie.
Navrhujeme zásadní reformu právního řádu vedoucí ke zjednodušení předpisů i procedur. Legislativní proces přijímání právních předpisů vyžaduje změny, které znemožní voluntaristické zásahy různých zájmových lobby. Poslanecká imunita i výhody poslanců spojené s výkonem mandátu vyžadují zásadní omezení. Systémové deformace v otázce dělby moci mezi ústavními orgány je třeba napravit.Budeme usilovat o proměnu legislativní úlohy Poslanecké sněmovny Parlamentu při tvorbě legislativy změnou jednacího řádu sněmovny. Obchodní právo lze výrazně redukovat při využití práva občanského.
Právní řád České republiky vyžaduje rozsáhlou reformu. Potřeba této reformy vyplývá z velké složitosti a komplikovanosti právních předpisů. To je způsobeno částečně tím, že jsou na právo kladeny nepřiměřené společenské požadavky jakéhosi univerzálního nástroje k léčení společenských neduhů, částečně tím, že v posledních letech prošel právní řád legislativní smrští, kterou se Česká republika snažila harmonizovat svůj právní řád s evropskými předpisy. Po každé smršti však zůstávají vývraty.
Budeme usilovat o výrazné zjednodušení právního řádu jako celku. Přílišné spoléhání na právní regulaci vede k hyperinflaci právních předpisů a neschopnosti jejich účinného vymáhání. Jednou z příčin neutěšeného stavu je způsob přijímání právních předpisů, jejich projednávání v Parlamentu ČR i Vládě. Zákony trpí nadměrnou mírou reglementace a podrobností. Podzákonné pravomoci vydávání vládních nařízení a ministerských vyhlášek není využíváno v dostatečné míře. Proto požadujeme přehodnocení legislativních procedur a mimo jiné změnu jednacích řádů Parlamentu tak, aby poslanci a senátoři nemohli bez souhlasu předkladatele návrhu zákona (nejčastěji vlády) neomezeně a jakkoliv pozměňovat předložené návrhy zákonů. Přejeme si omezení obsahu zákonů jen na to, co nemůže být předmětem podzákonných norem. Budeme usilovat o zavedení tzv. „stykového zákona“, jehož prostřednictvím se budou snadněji a přehledněji transformovat do českého práva předpisy EU.
Budeme prosazovat odstranění anomálií způsobených v oblasti dělby moci, zejména rozšiřování „kvazi exekutivní“ pravomoci Parlamentu ČR. Jako příklad můžeme uvést způsob ustavení a pravomoci Rady pro televizní rozhlasové a vysílání, otázku jmenování ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny apod. Chceme výraznou redukci v oblasti poslanecké imunity a výhod či požitků poslanců či senátorů spojených s výkonem mandátu.
Občanské a obchodní právo by se měly daleko více prolínat. Obchodní zákoník by měl být redukován jen na ty vztahy, které nejsou upraveny zákoníkem občanským. Firemní právo včetně obchodního rejstříku musí být flexibilní a jednodušší. Předpisy v oblasti veřejné správy by se měly podstatným způsobem integrovat a nejméně jedna třetina jejich obsahu zcela zrušit.
Občanské soudní řízení je příliš formalizovanou procedurou zejména ve věcech obchodních a věcech, kdy o nespornosti nároku není pochyb. Chceme dosáhnout zjednodušení těchto procedur tak, aby to vedlo ke zkrácení soudních řízení.
Bezpečnost občanů
Jednou ze základních povinností státu je péče o bezpečnost života a majetku občanů. Stojíme tváří v tvář novým formám kriminality. Jde především o organizovaný zločin, který se soustřeďuje na šíření drog, praní špinavých peněz, vydírání. Roste brutalita trestných činů. Roste násilná trestná činnost s politickými a rasovými motivy. Odpovědí však může být pouze změna řízení policie. Je nutné stabilizovat personální situaci na všech úrovních řízení, obnovit kázeň, posílit výkon služby na ulicích. Potřebujeme stabilizovaný policejní sbor, jehož kvalifikovanost se bude neustále zvyšovat.
Obsazování vedoucích míst v resortu ministerstva vnitra a v tajných službách nesmí být prostředkem dělby politické moci. Jedinou politickou funkcí je funkce ministra. Všichni ostatní - včetně náměstků ministra - již musí být profesionálové.
Prevence kriminality je lacinější a efektivnější než její následný postih. Kromě prostředků na zlepšení materiálního vybavení policie je třeba věnovat další prostředky na prevenci kriminality.
Úspěch boje proti kriminalitě nutně souvisí s celkovým klimatem společnosti. Jenom společnost, v níž humanita nebude frází, která lhostejně nepodlehne otupělosti vyplývající z kultu násilí v zábavě, má naději čelit vzrůstající vlně bezohlednosti a násilí v reálném životě.
Občanská společnost
Vztah k menšinám
Práva a nároky menšin chceme realizovat v souladu s ústavou a mezinárodními dokumenty, především Chartou lidských práv. Vztah k nim je měřítkem tolerance ve společnosti.
Zvláštní péči je třeba věnovat soužití většinové společnosti s romskou menšinou. Dědictví nerovného postavení a skryté diskriminace přerostlo v nedůvěru, vzájemné podezírání a rasismus. Na všech úrovních státní správy a samosprávy je třeba vypracovat programy umožňující Romům stát se plnoprávnými ale také plně odpovědnými členy společnosti. Takové programy se musejí opírat zejména o vzdělání a o budování vzájemné důvěry.
Církve
Církve - kromě svého vlastního náboženského poslání - mohou v moderní společnosti plnit řadu obecně prospěšných úkolů, sociálních, výchovných, humanitárních, které by stát měl podporovat.
Jako model financování provozu církví budeme prosazovat tzv. asignace, aby si každý plátce daně z příjmu mohl u části daně vybrat, zda ji dává na účely sociální, kulturní nebo církevní.
Církevní památky chceme financovat z programu péče o kulturní dědictví. Vlastníkem významných kulturních památek má být stát. Zákon umožní církvím tyto objekty bezplatně používat.
Profesní sdružení (komory)
Komory pomáhají regulovat a zajišťovat kvalitu výkonu odborných profesí. Jejich druhou rolí v samosprávné působnosti je dbát na profesní etiku a další vzdělávání svých členů.
Zákon nesmí připustit, aby se z komor staly cechy, tj. nesmějí mít možnost rozhodovat o tom, kdo bude členem komory, ani o tom, kdo bude smět profesi vykonávat. U lékařských komor považujeme za rozumné, aby členství v komoře bylo povinné pouze pro vedoucí lékaře a pro lékaře samostatně pracující. Úkolem komor je stanovovat technické podmínky výkonu profese, rozhodnutí o tom, kdo profesi bude vykonávat, musí mít stát. Tam, kde je to vhodné (a v zemích EU se to osvědčilo), podpoříme přenos některých administrativních funkcí ze státu na komory.
Jedinou výjimkou jsou komory advokátů. Členové těchto komor nemohou být závislí na udělování licencí od státu, protože často hájí své klienty proti státu.
Odbory
SOS považuje samosprávně fungující odbory za důležitou součást otevřené společnosti a za nezbytnou sílu pro vytvoření solidních sociálně-pracovních vztahů.
Zaměstnanci mají ze zákona právo účasti v dozorčích radách velkých akciových společností. Budeme přispívat k tomu, aby vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci měly pevný právní rámec. Budeme prosazovat vznik nezávislé pracovní inspekce, která by kontrolovala postavení zaměstnanců a bezpečnost práce zejména v těch podnicích, v nichž odbory neexistují.
Budeme čelit pokusům zaměstnavatelů zakazovat a omezovat činnost odborů. Ubývání vlivu odborů v západní Evropě není dáno tvrdým postojem vlád vůči odborům, ale tím, že si zaměstnavatelé svých zaměstnanců váží a považují je za svůj nejcennější kapitál. V takových podnicích pochopitelně poptávka po ochraně práv zaměstnanců klesá.
Čeští občané v zahraničí
V naší historii byl exil především reakcí na nedemokratický výkon moci a omezování základních lidských práv.
Budeme podporovat zakládání českých kulturních center v těch městech v zahraničí, v nichž žije význačná česká menšina. Budeme žádat od našich krajanů, aby v zahraničí podporovali Českou republiku, její dobré jméno a její ekonomické a obchodní zájmy u vlád zemí, ve kterých žijí. Budeme podporovat vědeckou a kulturní spolupráci s českými občany v zahraničí a s českými zahraničními organizacemi. Usnadníme výkon volebního práva ze zahraničí.
Samospráva a státní správa
Účinná samospráva je klíčem k minimalizaci státních zásahů do života občanů. Ovšem pouze za předpokladu, že se občané o svou samosprávu skutečně zajímají. Fungující samospráva je nejlepším garantem demokracie: občané v ní získávají sebevědomí, že jsou schopni se o své záležitosti postarat sami.
Samospráva se netýká pouze záležitostí obce. Řada problémů se v rámci obce vůbec nedá vyřešit - životní prostředí, zdravotnictví, kultura, školství i doprava jsou názornými příklady. SOS prosazuje princip subsidiarity - tj. rozhodování na nejnižší možné úrovni. Chceme, aby se problémy regionu řešily v jeho rámci. Chceme, aby i obec řešila sama všechny problémy, které je schopna zvládnout.
Druhým klíčovým principem je princip spoluúčasti. Občané musí mít možnost vyjadřovat se k tomu, jak si jejich zastupitelé představují rozvoj obce, v níž žijí, nejenom jednou za čtyři roky u voleb. Jsme pro širší uplatnění referenda, zejména na místní a krajské úrovni, a odstranění legislativních překážek, které tomu brání. Jsme pro přímou volbu starostů i hejtmanů.
Reforma samosprávy a státní správy by měla vést k reálné dekoncentraci moci a k posílení role samosprávy. V čele regionálního orgánu musí stát volený zástupce, splňující odborné předpoklady k řízení státní správy. Volená samospráva bude zodpovídat i za výkon státní správy.
Problém moravské identity, který řada Moravanů cítí, navrhujeme vyřešit dobrovolným sdružením regionů do zemských svazů. Dokáží-li se moravské regiony dohodnout na řešení společných věcí, zákon by jim pro to měl vytvořit prostor.
Financování regionů musí být pod veřejnou kontrolou, aby nedocházelo k přesunům rozhodování z obcí na regiony. Na úrovni regionu se musí rozhodovat pouze o takových záležitostech, které přesahují možnosti obcí. Jedná se především o provozování specializovaných kulturních a sociálních zařízení (např. velkých nemocnic, dětských domovů, specializovaných škol apod.) a o zabezpečení infrastruktury.
Klíčem k samostatnosti obcí je jejich financování. Budeme podporovat, aby největší část příjmů obcí pocházela ze zdrojů, na jejichž vytváření se podílejí. Jedině pak má smysl mluvit o samosprávě.
Státní správa musí sloužit především občanům. Lidé, kteří v ní budou chtít pracovat, musejí rozumět svojí práci jako službě. Státní úředníci musejí být hrdí na to, že pracují ve státní správě a slouží občanům. S nesmyslnými útoky na byrokracii je proto třeba přestat, jinak do ní kvalitní lidé, zejména mladí, pracovat nepůjdou.
Veřejné služby
Vlastním úkolem vlády jsou dobře spravované a rozumně financované veřejné služby. Za nejdůležitější veřejné služby považujeme především:
• školství;
• péči o kulturu;
• sport a tělovýchovu;
• veřejné zdravotnictví;
• základní sociální zabezpečení.
Školství
Investice do vzdělání je nejlepší investicí do budoucnosti národa. Cílem vzdělání nemůže nadále být poslušný jedinec vybavený určitou sumou znalostí, ale sebevědomý občan schopný kritického osvojení a zpracování informací. Vzdělání je třeba současně koncipovat jako celoživotní aktivitu. Tradiční představa, že stačí absolvovat nějakou školu, je v 21. století neudržitelná.
Dlouhodobým cílem by mělo být takové vzdělání, v němž student kromě obecného základu vědomostí a znalostí cizích jazyků získá i schopnost kritického myšlení a tvořivou schopnost zpracovávat informace.
Školy by měly vychovávat ke skutečnému občanství – k hrdosti na Českou republiku, příslušnosti k Evropské unii, k solidárnosti a toleranci, k respektu k lidské důstojnosti, k lidským právům a k odpovědnosti vůči přírodě.
Budeme usilovat o zkvalitňování sítě škol a udržení malých venkovských škol, dále o takovou strukturu školství, která umožní celoživotní vzdělávání občanů. K tomu vytvoříme podpůrné programy, které budou součástí rekvalifikačních programů pro nezaměstnané.
Budeme podporovat projekty mezinárodní spolupráce financované z prostředků Evropské unie tak, že podpoříme rozpočty škol částkou vázanou na tyto projekty (25% z celkového rozpočtu – 75% hradí EU).
Finančně podpoříme výuku odborných předmětů v cizím jazyce na středních a vysokých školách.
Možností studia na vysokých školách by se měly rozšiřovat. Současný stav, kdy z kapacitních důvodů talentovaní mladí lidé nedostávají příležitost studovat obor, který je zajímá, považujeme za vážný nedostatek. Vysoká škola je nezastupitelná v rozvíjení schopnosti kritického myšlení a osvojování informací. S tím souvisí i potřeba vytvoření motivačního prostředí, které přivede vědce k návratu do škol.
Finanční účast podniků na vzdělávání jejich pracovníků zohledníme v daňových úlevách.
Budeme podporovat definitivu učitelů. Pro ozdravění poměrů ve školství budeme prosazovat platový řád, který umožní slušně zaplatit začínající talentované učitele. Učitelské povolání je dnes povolání s nízkou společenskou prestiží i s nízkým finančním ohodnocením. Obojí je třeba změnit.


